Host

Každá stena pyramídy musí mať rovnakú farbu! Každá stena sa skladá z 3 rohových dielov a 6 dielov umiestnených okolo osi. Tieto dieliky sa nedajú posúvať, možno s nimi otáčať iba okolo tejto osi. Naopak špičky sa dajú otáčať nezávisle na všetkých ostatných dieloch. Odporúčaný vek: 9+

Co obsahuje poslední zpráva od Korce? Tři měsíce po událostech popsaných ve Sběratelích knih míří Jiří Ryska vlakem na západ. Další noční eskapády, jiné ženy. Kdo s kým je příbuzný ve Stráži? Celý život během tří dnů a nocí. Drogy? V nezbytné míře. Násilí? Ano. Láska? Incest. A na konci stojí Ryska tváří v tvář sám sobě, všemu, po čem kdy toužil, čeho se obával. A vy s ním.

Karmický tarot – systém, který využívá síly a vlivu minulých životů, aby vnesl světlo do života současného. V této precizně zpracované knize se může český čtenář seznámit s metodou výkladu tarotových karet, jež umožňuje zkušeným i začínajícím vykladačům vnímat každodenní život v kontextu minulých vtělení. Autor s 30letou zkušeností vysvětluje pozadí výkladu a naznačuje, jak velká hodnota se skrývá ve studnici poznání a čeká na ty, kdo přijdou a odhalí mystérium tarotu jako duchovního rádce. Tato publikace detailně popisuje archetypální principy, na nichž staví všechny významné filozofie a náboženství. V první části se podrobně seznámíte s definicí karmy a způsoby, jak spatřovat její působení skrze tarot; a definicí karmického schématu a s výkladem čtyř aspektů osobnosti; nebudou chybět také definice jednotlivých pozic karmického schématu a výklad velkých a malých arkán. Druhá část dává čtenáři možnost uplatnit nové poznatky v praxi. Odkrývá jednotlivé prvky a mechanismy výkladu a poskytuje specifická vodítka pro výklad karet na základě karmického schématu. Pro každou z 22 pozic je podána interpretace každé ze 78 karet tarotové sady, včetně výkladu obrácených pozic. Tarot se tak může ve vašich rukou proměnit ve stálého rádce pro každodenní problémy i hluboké filozofické otázky.

Maria je šťastná. Po letech, kdy žila jako svobodná matka, poznala svou velkou lásku, Samira. Ovšem s jeho dospívající dcerou Yasmin to někdy bylo obtížné. Flámuje, občas mění partnery. Pak ale dívka během jedné prosincové noci beze stopy zmizí. Nejdřív se má za to, že chtěla svůj život sama ukončit, ale potom policie obviní Samira, že svou dceru zavraždil, přisuzují mu, že šlo o vraždu ze cti. Maria si je nejdříve naprosto jistá jeho nevinou, během soudního procesu ale začne pochybovat a nakonec dospěje k bolestné jistotě, že Samir svou dceru skutečně zavraždil. Její život se začíná hroutit. Snad přece nikdo nemůže, a zej-ména ne muž, kterého tak dobře zná, zavraždit své dítě? Krimiromán Všichni lžou vypovídá o tenkém vlásku, ležícím mezi lží a pravdou, o nějž často klopýtneme. Ledové kriminální drama a zničující obraz rodiny v jejím volném pádu.

Na policejním velitelství v hornoslezském městě Tychy propukne velká aféra – několik zdejších příslušníků údajně znásilnilo prostitutku. Oběť jako hlavního pachatele určí Krzysztofa Strzeleckého, vzorného policistu a obecně člověka, kterého byste označili jako dobračisko. Strzelecki rezolutně prohlašuje, že je naprosto nevinný, ale stejně je postaven mimo službu. Jediným člověkem, který mu bez jakýchkoli pochybností věří, je jeho šéf Franciszek Próchniewicz. ***** Bohužel však i ten se dostal do potíží. Přesněji řečeno jeho nevlastní dcera Zośka Bojarská, která si dělá velké starosti. Její osmnáctiletá neteř Karolina totiž znenadání beze stopy zmizela. Už předtím sice žila poněkud divoce, nepohrdla mejdany ani drogami a často utíkala z domova, ale tentokrát má její teta neodbytný pocit, že je to mnohem vážnější. ***** Vše totiž nasvědčuje tomu, že Karolinu někdo unesl. Krzysztof, momentálně postavený mimo službu, má nečekaně spoustu volného času, a tak ho její nevlastní otec poprosí, aby mu pomohl v soukromém pátrání po zmizelé neteři. Stopy je dovedou až k Paprocanům poblíž města Tychy – přehradnímu jezeru, které je populární rekreační oblastí známou v celém Horním Slezsku.

Třináctiletý Ari se stará o nemocného bratra Joniho. Žijí ve světě, v němž dramaticky ubývají přírodní zdroje. Bratři tráví volný čas hraním nové videohry Kepler62, o které teď všichni mluví. Podaří se jim dostat do malé skupiny hráčů, kteří ji dokončili? Nikdo neví, co se stane těm, kdo překonají poslední level, ale mezi hráči kolují divoké zvěsti. Možná to není jen hra, ale také pozvánka. Ale kdo ji poslal a kam je zavede? Pro čtenáře od devíti let.

Reedícia jednej z najpredávanejších kníh od autorov Mizielinských vyšla vo viac ako 30 krajinách a&amp,nbsp,predali sa z nej 3 milióny výtlačkov. Tento fenomén získal mnohé celosvetové ocenenia v&amp,nbsp,kategórii knihy pre deti. Vydajte sa na dobrodružnú cestu okolo sveta plnú divých zvierat, exotických rastlín, slávnych osobností a úžasných historických pamiatok či prírodných javov! V Nórsku uvidíte fjordy a v konžskej džungli gorily. Na Kube si zatancujete rumbu, v Iráne navštívite perzské záhrady a v Číne ochutnáte storočné vajcia. V Austrálii vás prekvapí vtákopysk, vo Fínsku polárna noc a na Madagaskare obrovský baobab. Objavte najzaujímavejšie kúty sveta a obdivujte jeho rôznorodosť! Nové doplnené vydanie obsahuje 75 máp, ktoré vás prenesú do 66 krajín a 6 kontinentov. Sú plné zaujímavých obrázkov z výnimočných miest. Vďaka nim sa určite budete chcieť dozvedieť ešte oveľa viac! Šťastnú cestu!

Hrdinovia románu ovplyvňujú vývin udalostí v roku 1989. Štyri životy – umelec proti štátnej bezpečnosti, matematička v slede nevyspytateľných udalostí, organizátorka a jej pochybnosti a charizmatický revolucionár bez citov. Ako sa prepletú ich životy? Stačí talent a láska na to, aby sme sa vzopreli sebe samému? Mnohokrát nechtiac spustíme lavínu udalostí, na ceste za šťastím sa necháme odradiť vlastnou neistotou. Chceme niečo dosiahnuť, no akú cenu má život bez lásky? Slepé škvrny v príbehu každého z nás.

Uli toho zažila za svoj život viac, ako by sa zmestilo do tisícov románov na policiach najväčšej knižnice sveta. Naplnenú lásku k mladému právnikovi, tragédiu, ktorá zmenila nielen ju, úspech v zamestnaní, ale aj peklo v koncentračnom tábore. Ako dievča, ktoré prežilo detstvo bez otca, len s matkou pracujúcou vo Vysokých Tatrách, ju a jej bratov vychovávali starí rodičia. Snívala o vzdelaní a po štúdiách na učiteľskom ústave napokon odišla do Užhorodu, kde zažila vzostup aj pády. Prežila mrazivú zimu, chudobu, bola svedkom tragických osudov mnohých ľudí, až napokon, tak ako jej matka získala prácu vo Vysokých Tatrách, v hoteli Grand, kde jej životný osud pokračuje...

Pichlavé ostny ironie v dojemném příběhu o filozofii a kráse. Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti. Mezinárodní bestseller / ve Francii prodáno 1 100 000 výtisků / vychází v 35 zemích.

Je pro zprostředkování historické zkušenosti závažnější všeobjímající metafora celku či ironická glosa jednotlivosti? Má mít formu hotové básně, jejíž duchaplnost čtenář bezezbytku přijímá, nebo textových fragmentů, které má čtenář složit v celek vlastními silami? Mexická literatura 20. století toto aristotelovské téma rozehrála v mistrném provedení Octavia Paze a Carlose Monsiváise. Dvě nepřehlédnutelné osobnosti mexického intelektuálního života – básník a esejista Paz a novinář a autor literárních kronik Monsiváis – svým dílem i veřejným vystupováním významně ovlivnily hispanoamerickou kulturu a přinesly obecné podněty k interpretaci západního kritického myšlení a humanismu. Prostřednictvím analýzy literárního ztvárnění zlomového roku 1968, interpretace symbolů mexické kultury, rozboru zvolených žánrů i úvahy nad postavením spisovatele ve společnosti se tato komparativní studie vybraných textů obou autorů snaží českému čtenáři přiblížit mexickou společnost minulého století a zároveň jej upozornit na překvapivé přesahy směrem k chápání nedávné historie naší země.

Text se zabývá prózou dvou současných francouzských autorů. V jejich dílech je zajímavým způsobem zpracován pohled na společensko-ekonomické změny, kterými prošla Francie během dvacátého století. U Jeana Rouauda je to zejména první polovina dvacátého století a její válečná traumata, ale i přerod Francie z rurální země v moderní industriální společnost. U Françoise Bona se zase hlavní pozornost soustřeďuje na přechod od industriální společnosti k postindustriální. Metodologicky je text uchopen pomocí postulátů francouzského filozofa postmoderny Jeana-Françoise Lyotarda a pozorování britského sociologa Zygmunta Baumanna, z jehož prací vzešel pojem tekutá modernita. Základní problematikou předkládaného textu je tedy způsob, jakým současná literatura obráží tyto paradigmatické změny typické pro druhou polovinu dvacátého století tradičně označovanou pojmem postmodernita.

Na silnici se z husté mlhy vynoří židle. Na ní sedí loutka v životní velikosti. Postarší advokát prudce zabrzdí a vystoupí z auta. Je to to poslední, co v životě udělá. Poté, co komisař Kurt Wallander při výkonu služby zabije člověka, propadne se do alkoholem poháněné deprese. Během dlouhých osamělých procházek po dánském pobřeží dospěl k rozhodnutí, že jeho čas u policie skončil. Vyhledá ho však starý přítel s prosbou o pomoc při vyšetřování podezřelé smrti jeho otce. Kurt o tom nechce nic vědět a chystá se podat výpověď. Tentýž den však zjistí, že onoho přítele nalezli zastřeleného. Okamžitě změní rozhodnutí a vrátí se do práce, aby vyšetřil případ dvojnásobné vraždy. Postupně odkrývá spletitou síť podvodů a za tím vším tuší věčně usměvavou tvář. Má to všechno nějakou souvislost? Ale zatímco je Wallander na stopě vraha, někdo je na stopě Wallanderovi.

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.

Morantologie — to nejlepší z Caitlin Moranové v historicky první sbírce jejích sloupků. V knize Jak být ženou jsem se omezila na jediné téma: ženy. Jejich vlasy, jejich boty a jejich pobláznění Aslanem z filmu Lev, čarodějnice a skříň (o němž vím, že je univerzální). Ale! Ve své nové knize Morantologie — jak název napovídá — jsem se osvobodila, abych mohla řešit zbytek světa: Krotitele duchů, Twitter, kofein, záchvaty paniky, vzpomínkovou bohoslužbu za Michaela Jacksona, měšťáckou závislost na marihuaně, opíjení, Panství Downton, pandy, svoji vlastní tragickou předčasnou smrt a opakovaná selhání ve snaze kohokoliv přimět, aby používal přezdívku, kterou jsem si sama vymyslela. Jdu do erotického klubu s Lady Gaga, brečím na kytaře Paula McCartneyho, opíjím se s Kylie, čichám k polštáři Sherlocka Holmese na Baker Street 221b, píšu nekrolog Amy Winehouse, na Downing Street přijdu pozdě ke Gordonu Brownovi, David Cameron mě drze odbyde na zahradní párty — i když to bude asi proto, že jsem ho nazvala robotem C3PO vyrobeným ze šunky. A ve volném čase — mezi kocovinami — řečním o sociálním státu, zavírání knihoven a chudobě jako nějaký béčkový Dickens nebo Orwell, ale s kozama.

Inspektorka Malin Forsová je hvězda policejního sboru. Paličatá, intuitivní, schopná a inteligentní. Posedlá. Neustále na útěku sama před sebou, neustále pohlcená prací. Jednoho zářijového dne ji povolají do jedné z bohatých linköpinských čtvrtí. Ve vířivce tu byl nalezen zavražděný manželský pár. Jejich pětiletá dcera Ella zmizela. Nad městem visí těžká dešťová mračna a Malin Forsová se noří do případu, v němž se začínají stírat hranice mezi životem a smrtí, mezi dobrem a zlem. Vyšetřování nakonec Malin donutí čelit vlastním démonům — už téměř nedokáže odolat pokušení uniknout skutečnosti u sklenky alkoholu. Dobře ale ví, že se nesmí vzdát. Nemůže Ellu zradit. Musí ji najít a dopadnout vraha jejích rodičů.

Slívova jedenáctá. Vít Slíva je už v povědomí současné české poezie zapsán dostatečně jasně a čitelně. Jako básník holanovské inklinace, věcí, jež míjejí, jako autor vysokých nároků, v mnohém i jako opěvovatel svého rodného Slezska, básník návratů, velký kontemplátor času, též jako básnický virtuóz s nesmírně širokým výrazovým rejstříkem — minimalista i rapsodik, bravurní cizelér slova i robustní rabiát, poeta doctus i běsovité chlapisko. Půdorys tohoto všeho zůstává víceméně zachován. Přibylo však moudrosti zralého věku, což se projevuje v tom, že báseň se autorovi stěhuje stále víc a víc od slov k významům, tj. z textu do jeho předpolí i „zápolí“. Gnóma, paradox, tedy uzly několika málo slov — a je hotovo. Hodně básní je psáno pod tlakem chvíle, příležitosti. Čas tu však dostává podobu dvojjedinou. V našich duších jako by tedy stále tikaly dvojí hodinky: ty, jež nás nutí evidovat další a další ztráty, a ty, v nichž sami sebe situujeme k něčemu, co nepomíjí. Těmi prvními měříme čas dozadu, těmi druhými nahoru: „Co je to nad tebou za mraky? // Zázraky, samé zázraky…“ A poezie ve svém nejvýsostnějším výměru — toť u Slívy milostivé setkání jednoho i druhého času… nebo možná ještě spíše zrcadlení jednoho v druhém.

Slečna Prudencia Primová, nezávislá, distingovaná a „intenzivně otitulovaná“ žena, se nechá zlákat sugestivním inzerátem v novinách a přichází do kouzelného městečka San Ireneo de Arnois, kde nic není takové, jaké se zdá. Slečna Primová dostane za úkol uspořádat knihovnu „muže z křesla“, inteligentního, kultivovaného a hloubavého člověka. Překvapivý životní styl obyvatel městečka napřed vzbudí v nově příchozí údiv a zmatek. Postupně však tito podivuhodní a nekonvenční lidé, především muž z křesla a děti, vystaví zkoušce její vizi světa, její předsudky, nejniternější obavy a nejhlubší přesvědčení. Procitnutí slečny Primové je líbezný příběh o městečku, které se postavilo zády vlivům moderního světa. Je to kniha plná rozhovorů a diskuzí, zmatků a paradoxů, mužů a žen, knih, žárlivosti, lásky, květin, koláčů, a dokonce se v ní objeví i vánoční krocan.